svatý Augustin o pastýřích
1. 1. 2011
Ve škole církevních Učitelů – svatý Augustin o pastýřích
Svatý Augustin, biskup a učitel Církve(narozen v Africe 354, zemřel 430).
„Naučte se a držte v paměti, jaká je naděje křesťanů, proč jsme křesťané. Ne, abychom hledali
pozemské štěstí, které nechybí často ani lupičům.“
Augustin se narodil 13. 11. 354 v severoafrickém městě Thagasta v rodině pohanského římského úředníka
a zbožné křesťanské matky, svaté Moniky. Po studiích v Thagastě a Madauře se věnoval vyučování
řečnictví; v mládí žil nevázaným životem, roku 372 se mu narodil
nemanželský syn Adeodatus. Svou zkažeností velmi zarmucoval svou
matku, která neustále prosila Boha za synovo obrácení. Ciceronův spis
Hortensius jej vyprovokoval k zájmu o filosofii: Tehdy Augustin
vstoupil do manichejské sekty a setrval v ní devět let. Od roku 383
vyučoval řečnictví v Římě, od roku 384 v Miláně. Po dlouhých
vnitřních bojích („Chtěl bych, kdybych mohl. Mohl bys, kdybys
chtěl!“) se roku 387 nechal pokřtít milánským biskupem svatým
Ambrožem. Roku 389 se vrací do Thagasty v severní Africe a zakládá
klášterní komunitu. Roku 390 nebo 391 přijal z rukou biskupa Valeria
kněžské svěcení a roku 393 se stal ve městě Hippo Regius biskupem.
Svůj život věnoval nejen práci na filosofických a teologických spisech,
díky kterým ho dnes známe, ale zejména péči o svou církevní obec
v souladu se svým výrokem: „Biskup nemá předsedat, ale sloužit!“.
O jeho pastýřské horlivosti svědčí také následující tři čtení, vybraná z Liturgie hodin během roku.
Augustin zemřel během nájezdu Vandalů roku 430.
Poznámka: Svatý Augustin je příklad pro dnešní hříšníky, aby ho následovali v obrácení, i v pokání.
Buď vzorem věřícím
Když Pán řekl, co mají tito pastýři rádi, říká také, co zanedbávají. Nepravosti ovcí totiž jsou velmi
rozšířené. Zdravých a tučných ovcí je velmi málo, posílených totiž pokrmem pravdy, dobře vypasených
Božím darem. Avšak ti špatní pastýři takové nešetří. Nemají dost na tom, že se nestarají o ony neduživé
a slabé, zbloudilé a ztracené. Pokud mohou, zabíjejí i tyto silné a tučné. I ty slabé žijí; jsou živy z Božího
milosrdenství. A přece špatní pastýři, pokud je na nich, je usmrcují. „Jak usmrcují?“, řekneš. Špatným
životem; tím, že dávají špatný příklad. Což bylo nadarmo řečeno Božímu služebníku, vynikajícímu mezi
údy nejvyššího pastýře: „Dávej všem příklad dobrých skutků!“? „Buď vzorem věřícím!“?
Když totiž vidí třebas i silná ovce, že její představený žije většinou špatně, a když své oči odvrátí od
Pánových předpisů a pozoruje člověka, začne si ve svém srdci říkat: „Jestliže můj představený tak žije,
proč já nemohu dělat to, co dělá on?“ Usmrtil silnou ovci. Když tedy zabil zdatnou ovci, co udělá pak
s ostatními? Když i to, co sám neupevnil, ale nalezl to silné a zdatné, zabíjí svým špatným životem?
Říkám vaší lásce a opakuji znovu: když ovce žijí, i když jsou ovce silné v Pánově slově a řídí se tím,
co uslyšely od Pána: „Konejte všechno, co vám řeknou, ale podle jejich skutků nejednejte,“ přesto, kdo
žije špatně před očima lidí, pokud záleží na něm, zabíjí toho, kdo se na něj dívá. Proto ať se neutěšuje
tím, že onen není mrtev. Onen žije, ale přesto je on vrah. Jako když prostopášný muž hledí žádostivě na
ženu; i když ona je čistá, on se dopustil cizoložství. Pánova slova jsou pravdivá a jasná: „Každý, kdo se
dívá na ženu se žádostivostí, už s ní zcizoložil v svém srdci.“ Nedostal se do její ložnice, a přece už cizoloží
ve svém srdci.
Tak každý, kdo žije špatně před očima těch, jimž je představeným, pokud je na něm, zabíjí i silné.
Kdo ho napodobuje, umírá. Kdo ho nenásleduje, žije. A přece, pokud je na něm, oba usmrtil. Písmo
praví: „Tučná zvířata zabíjíte, ale mé ovce nepasete.“
Připrav svou duši na pokušení
Už jste slyšeli, co špatní pastýři mají rádi. Podívejte se, co zanedbávají: „Co bylo slabé, jste
neposilovali; co bylo nemocné, jste neléčili. Co bylo poraněné,“ to znamená, co bylo nalomené, „jste
neobvazovali; co bylo rozptýlené, jste nepřiváděli zpátky; co bylo ztracené, jste nehledali, ale ukrutně
jste šlapali po tom, co bylo silné.“ Usmrcovali jste a zabíjeli. Ovce je slabá: Má slabé srdce, takže by
mohla povolit v pokušení, přijde-li znenadání a ona není připravena.
Když taková slabá uvěří, nedbalý pastýř jí neřekne: „Synu, když vstupuješ do Boží služby, stůj
pevně ve spravedlnosti a v bázni a připrav svou duši na
zkoušky.“ Kdo totiž takhle mluví, posiluje slabého a ze
slabocha dělá siláka. On pak, až uvěří, nebude skládat svou
naději do štěstí tohoto světa. Jestliže byl veden k tomu, aby
spoléhal na štěstí tohoto světa, toto štěstí ho zkazí. Až ho
překvapí protivenství, nalomí ho nebo snad i zahubí.
Kdo takto staví, nestaví ho na skálu, ale na písek. „Ta skála
je Kristus.“ Křesťané mají následovat Krista v utrpení a nevyhledávat
rozkoše. Slabého posílí, když mu řekne: „V tomto
světě čekají tě zkoušky, ale Pán tě ze všech vysvobodí, jestliže
se od něho nevzdálíš svým srdcem. Aby posílil tvé srdce, proto
přišel trpět, zemřít; proto přišel, aby se nechal poplivat, trním
korunovat, urážet a nakonec přibít na dřevo. To všechno udělal pro
tebe, tys neudělal nic. To nebylo pro něho, ale pro tebe.“
Jací jsou to lidé, že se bojí, aby neurazili ty, s nimiž hovoří; nejen, že je nepřipraví na hrozící
zkoušky, ale slibují dokonce štěstí na tomto světě, které Bůh tomuto světu neslíbil! On předpovídá, že na
svět budou až do konce světa přicházet samé strasti, a ty chceš, aby křesťan byl z těchto strastí vyňat?
Právě proto, že je křesťan, musí trpět v tomto světě ještě poněkud více.
Vždyť apoštol říká: „Všichni, kdo chtějí zbožně žít v Kristu, musejí podstupovat pronásledování.“
Líbí-li se ti to, pastýři, který myslíš na své zájmy, a ne na zájmy Ježíše Krista, ať si on (apoštol) říká:
„Všichni, kdo chtějí zbožně žít v Kristu, musejí podstupovat pronásledování;“ ty říkej: „Budeš-li zbožně
žít v Kristu, budeš mít hojnost všeho dobrého. A nemáš-li děti, budeš mít a všechny vyživíš a žádné ti
neumře.“ Což není toto tvoje stavba? Podívej se, co to děláš? Kam kladeš základy? Stavíš ho na písek.
Přižene se déšť, přivalí se řeka, přijde vítr, oboří se na tento dům; a padne, a jeho pád bude veliký.
Zvedni ho z písku a postav ho na skálu. Koho chceš udělat křesťanem, ať je postaven na Kristu. Ať
se dívá na Kristovo utrpení, jež si nezasloužil, ať se dívá na toho, který hříchu neučinil; který platí za to,
co neuloupil; ať pozorně poslouchá, co mu říká Písmo: „Šlehá každého, koho uznává za svého syna“; ať
je buď připraven na šlehy, nebo ať neusiluje o to, aby byl uznán za syna.
Poskytni obvaz útěchy
„Šlehá každého, koho uznává za syna.“ A ty řekneš: „Snad budeš výjimkou?“ Je-li někdo vyňat
z utrpení z počtu synů. „Tak tedy šlehá každého syna?“ ptáš se. Zcela jistě šlehá každého syna, třeba
i jediného. Onen jediný je narozen z Otcovy podstaty, je rovný Otci „v božské přirozenosti“, jeho Slovo,
skrze něž všechno povstalo. Na něm nebylo co šlehat. Proto se oděl tělem, aby nebyl bez utrpení. Ten
tedy, který šlehá jedináčka, který byl bez hříchu, nechá přivlastněného syna bez ran? Apoštol praví, že
jsme byli povoláni, abychom byli přijati za syny. Dostalo se nám přijetí za syny, abychom byli spoludědici
jediného Syna a též jeho dědictvím. „Chtěj po mně, a dám ti národy v dědičné držení.“ Svým utrpením
nám dal příklad.
Aby pak slabý nepovolil, nic nepovolil v budoucích pokušeních. Nesmí se nechat oklamat falešnou
nadějí, ani zlomit zastrašováním. Řekni mu: „Připrav svou duši na zkoušky.“ Snad začíná klesat, třást se,
nechce přijít. Řekni mu zas toto: „Bůh je věrný! On nedopustí, abyste byli zkoušeni víc, než snesete.“
Vždyť toto slibovat a mluvit o budoucích utrpeních, znamená posilovat slabé. Když se někdo příliš bojí,
a je tím odstrašován, a ty mu slibuješ Boží milosrdenství - ne, že bude bez zkoušek, ale že Bůh nedopustí,
aby byl zkoušen víc, než snese, - to znamená obvazovat nalomeného.
Někteří, když slyší o budoucích souženích, více se obrní a žízní po nich jako po svém nápoji. Za
slabý pokládají pro sebe lék nabízený věřícím a hledají i mučednickou slávu. Jiní zase, když slyší
o budoucích zkouškách, které musejí přijít a jaké přicházejí právě na křesťana a jaké nikdo nezakusí než
ten, kdo chce být opravdovým křesťanem, když tedy takové zkoušky hrozí, nechají se tím zlomit
a kolísají.
Poskytni obvaz útěchy a obvaž, co je zlomené. Řekni: „Neboj se!“ Ten, v něhož jsi uvěřil, ve zkouškách
neopouští. Bůh je věrný, on nedopustí, abys byl zkoušen víc, než sneseš. To neříkám já, ale apoštol.
On také praví: „Žádáte důkaz, že skrze mne mluví Kristus?“ Když tedy toto slyšíš, slyšíš to od samého
Krista. Slyšíš to od pastýře, který pase Izraele. Vždyť jemu bylo řečeno: „Slzami nás napojíš s mírou.“
Co říká apoštol: „Nedopustí, abyste byli zkoušeni víc, než snesete, totéž říká prorok: „S mírou.“ Ty jen
neopouštěj toho, kdo tě kárá a povzbuzuje, kdo tě odstrašuje a těší, kdo tě zraňuje a uzdravuje.