Jdi na obsah Jdi na menu
 


Chronologie života sv.Augustina

11. 3. 2012

 

madaura---ii.stupen-zakladniho-vzdelani-augustina.jpg

 

 

Základní chronologie života sv.Augustina

 

 


 


 


 


 

354 13.11. Narození Augustina v Thagaste ( nyní Souk-Arras) v Numidii (severní Afrika,

dnešní Alžírsko). Rodiče Patricius a Monika.


 

361 - 365 Základní škola v Thagaste.

 

366 - 369 Pokračuje ve studiích 2.stupně v Madauře (M´Daurouch), asi 40 km jižně od

Tagaste.


 

369 - 370 Z finančních důvodů rok prázdnin doma u rodičů.


 

370 podzim Studium rétoriky v Kartágu.


 

371 Začátek společného čtrnáct let trvajícího života s nikdy nejmenovanou přítelkyní.


 

372 V Kartágu se Augustinovi a přítelkyni narodí syn Adeodatus, zároveň doma v

Thagaste umírá jeho otec. Augustin se nezúčastnil jeho pohřbu.


 

373 Do rukou se mu poprvé dostává Ciceronův spis, nedochovaný Hortensius, který

v něm probudil zájem o filozofii a o hledání pravdy.


 

374 Pravdu nachází v učení mučedníka perského proroka Máního a stává se na celých

devět let spokojeným a velmi aktivním členem manichejské církve.


 

375 Augustin si otevírá doma v Thagaste vlastní školu, vyučuje gramatiku a rétoriku.


 

376 Ukončuje nepříliš úspěšnou pedagogickou činnost, navíc náhle umírá jeho nejlepší

přítel z dětství a rozhoduje se k návratu do Kartága.


 

376 Vyučuje nadále gramatiku a rétoriku.


 

380 V Kartágu sepisuje své vůbec první dílo, nedochovaný filozoficko-estetický spis De

pulchro et apto.


 

383 Rozčarování z rozmluvy s nejučenějším manichejským biskupem Faustem z Milevi

vyvolá u Augustina zklamání a zatím jen vnitřní rozhodnutí hledat pravdu jinde.


 

383 - 384 Na radu manichejských přátel, kteří o jeho rozhodnutí nic neví, Augustin ukončí

výuku, obelhává svoji matku a tajně odplouvá do Říma. Manichejci se mu tam

postarají o ubytování, získání učitelského místa a zároveň i o žáky. Zabývá se

skepticismem


 

384 podzim Prakticky uvažující Augustin ještě jednou využívá nabídku nic netušících

manichejských přátel a jejich kontaktů. Zařídí pro něho získání prestižního

zaměstnání v Miláně jako státem placeného magistera rhetoricae, které ho

nejen finančně zabezpečí, ale zároveň se mu v císařském městě otevírají další

možnosti vysněného velkého kariérního postupu. Družka se synem Adeodatem ho

následují.


 

385 Z vlastního rozhodnutí za ním po strastiplné cestě připluje z Afriky jeho matka

Monika, emocemi překypující horlivá křesťanka.

Augustin je jmenován oficiálním císařským řečníkem, sepisuje velmi servilní

oficiální chvalořeč, oslavující mladičkého císaře Valentiniána II.

Augustinova matka kvůli další kariéře syna vyhání jeho družku zpět do Afriky a

nedovolí jí vzít si domů jejich syna.

Matka horlivě navštěvuje bohoslužby, které vede de facto nevlivnější

muž Milána, charizmatický politik a biskup Ambrož.

Augustin kvůli jeho věhlasu začíná chodit s ní a pokouší se marně na sebe

Ambrože nějak výrazněji upoutat. Moudrého biskupa a chytrého politika jeho

nedávné manichejství i nesmírná impulzívnost odrazuje.


 


 

386 Negramotná matka Monika mu v cizím státě sežene bohatou čtrnáctiletou

nevěstu.

Je silně zaujatý novoplatoniky, ale velmi nervózní, podrážděný a trvale

nespokojený. Novou pravdu intenzivně hledá, ale v tomto stavu nenachází.

Duševně je na pokraji zhoucení, jak dokazuje například tím, že si z ulice si

domů přivádí novou milenku.

Trvale nespokojený Augustin nakonec alespoň navštíví starého, velmi vzdělaného

kněze Simpliciana, duchovního rádce biskupa Ambrože, a žádá ho o radu. Ten se

ho snaží zklidnit a vypráví mu o konverzi rétora Maria Victorina, také Afričana,

římského rétora a autora komentářů ciceronských textů i výkladů aristotelské

filozofie.

Začal číst listy apoštola Pavla.


 


 

386 srpen Známá zlomová událost jeho života v zahradě svého milánského domu iniciovaná

dětským popěvkem. Okamžitě se rozhoduje pro křesťanství.

Dokončuje výuku, propouští milenku a vyrovnává se se všemi svými závazky a

povinnostmi.


 


386 září Stěhuje se s matkou, synem a svými africkými přáteli na pronajatý venkovský

statek v osadě Cassiciacum severně od Milána, aby se tam především usebral a

v klidu soukromí se připravil na křest. Začíná jeho později nesmírně rozsáhlá

literární činnost, zatím samozřejmě nenábožensky tématizovaná.


 

387 březen Návrat celé skupiny do Milána, poslední přípravy na křest Augustina, jeho syna

Adeodata, věrného přítele Alypia a několika dalších.


 

387 duben V noci na Bílou sobotu přijímají z rukou biskupa Ambrože přijetí do církve v

v baptisteriu San Giovanni Alle Fonti v milánském dómě.


 

387 květen Společné rozhodnutí o návratu domů do Afriky a odjezd do římského přístavu

Ostie.


 

387 červen Při čekání na příznivé podmínky k odplutí onemocní Augustinova matka a po

kratší nemoci umírá. Těsně před její smrtí vzájemná rozmluva se synem o

blaženosti nebeského života, dosahující až mimozemského vytržení. Matka

pohřbena na místě.


 

387 - 388 Nepříznivými okolnostmi vynucená téměř roční přestávka v Římě.


 

388 Odplutí celé skupiny do Kartága, kratší ubytování u místního křesťana

Inocentia.


 

388 září Konečně doma v Thagaste, kde v rodném domě Augustin zakládá svojí první

laickou augustiniánskou mniškou komunitu, zatím bez klauzury.

Začíná psát své první z celé řady protimanichejských spisů.


 

389 - 390 V komunitě umírají jeho syn a přítel Nebridius.


 

391 Poprvé a hned osudově opouští už vyhlášenou thagastskou komunitu. V

přístavním městě Hippo Regio, kam jel v neodkladné záležitosti, navšíví

inkognito bohoslužbu v místním kostele, a pod nátlakem přítomných věřících

je naprosto nečekaně a nikdy neplánovaně vysvěcen na kněze.

Hippo Regio se zpočátku zdrcenému novoknězi Augustinovi stává až do smrti

jeho novým domovem.

Nezná dostatečně Písmo, proto místního biskupa Valeria požádá o půlroční

odklad zahájení kněžské služby. Nesmí však opustit město.

V areálu kostelní zahrady brzy založí nový klášter, kam povolá nejzkušenější

bratry mnichy z thgastské komunity.

Začíná pracovat na několika závažných dílech.


 

395 Zvolen za místního biskupa. Intenzívní samostudia a velmi rozsáhlá literární

činnost, navíc katecheze, pastorace a neúnavná kazatelská práce.


 

396 Ujímá se biskupského úřadu. Rok poté začíná psát své nejznámější dílo

Confessiones


 

397 Aktivní účast na významném církevním sněmu v Katrágu.

Počátek třicet let trvajícího období neuvěřitelné rozsáhlé literární činnosti

jdoucí do mnoha desítek spisů, polemiky a boje proti heretikům a

schizmatikům, pozdější politické angažovanosti a nekonečně mnoho dalších

činností.

Vytrvalá obhajoba své milované církve proti jejím nepřátelům.

Každodenní výkon velmi náročné funkce soudce, zakládá nové kláštery,

organizuje, denně káže, neúnavně zpovídá, přednáší, vytrvale

studuje a vzdělává sebe i druhé.

Rozsáhlá korespondence s významnými osobnostmi kultury, církve a politiky,

s biskupy, kněžími i jáhny, i s prostými tazateli.

Angažovaně sepisuje mnohá pojednání jako okamžité reakce na aktuální

politicko-náboženské dění doma i v celé římské Říši.

Nesmírně náročná pastorační činnost, časté vizitace a řešení trvalých

personálních problémů ve své diecézi.


 

 

398 Veřejná disputace s donatistickým biskupem Fortunatem a manichejcem

Felixem.


 

399 Vyzývá k další veřejné obhajobě svého vyznání a učení, tentokrát dalšího

biskupa donatistu Crispina.


 

401 Účast na dalším církevním sněmu v Kartágu.


 

404 Vystupuje na dalším kartaginském sněmu.


 

411 Účast na nové biskupské konferenci v Kartágu svolané kvůli donatismu.


 

414 Pokračování na rozsáhlých filozofických a významných teologických dílech.

Ze Španělska za Augustinem kvůli radě přijíždní známý presbyter Orosius.


 

416 Účast a plamenná řeč proti pelagiánům na církevním sněmu v Milevi.


 

418 Další biskupská konference v Kartágu


 

426 září Z pracovních a také zdravotních důvodů předává správu biskupství v Hippo

svému koadjutorovi Herakliovi.


 

430 Vandal Gensereich a Alani se svými vojsky plení Numidii


 

430 28. srpen Po krátké těžké nemoci ve svém klášteře Augustin umírá. Poslední týdny  života v trvalém pláči ve vojsky obleženém biskupském městě  pro něho byly hlavně psychickým utrpením a pocitem zmaru. Jedenáct dní před smrtí projevil přání, aby k němu žádný ze spolubratrů nechodil, jedinou výjimku udělil lékaři a mnichovi, který mu nosil jídlo. Jeho životopisci se dokonce nezmiňují ani o tom, že by si vyžádal kněze, který by mu přinášel eucharistii, nebo mu udělil poslední pomazání pro umírající.

 

 

 

M.Č.