Aurelius Augustinus: Žalm proti donatistům
Žalm proti donatistům
refrén: Každý, kdo se těší z míru , o pravdě nechť uvažuje!
A že hříšníků je plno, pobuřuje naše bratry.
Poroto také náš Pán přál si dopředu nás napomenout,
když království Boží srovnal se sítí, rozhozenou v moře,
která pojme mnohé ryby, všechny druhy z různých koutů.
Tu když vytáhli na břeh, začali ryby rozdělovat:
dobré naházeli v kádě, zbylé špatné zpátky v moře.
Kdo evangelium zná, ať to chápe v bázni Boží:
v síti může vidět církev a svět tento zase v moři,
všechny ryba pohromadě – hříšníky i spravedlivé.
Břeh znamená konec světa, nastává čas rozdělení:
ti, kdo zpřetrhali sítě, příliš milovali moře,
kádě to jsou sídla svatých, kam ti první nedospějí.
- refrén
Budou se ptát dobří lidé, kdo že ztrhali ty sítě:
velmi zpupní – tvrdí ale, oni že jsou spravedliví.
Ti též vyvolali rozkol, církev je dnes proti církvi.
Tím se odevzdali ďáblu, tvrdí-li, že nezradili,
zločin, který podnítili, chtějí svádět na jiného.
Sami vyzradili Písmo, nás si troufnou obviňovat
a tím spášou horší zločin, než co dříve napáchali.
Snad by vydání knih Písma mohli omluvit svým strachem,
vždyť i Petr zapřel Krista, neboť vylekán byl smrtí –
čím však nyní omluví to, že je církev proti církvi,
že když zrušili mír s Kristem, do člověka kladou naději?
Co nezmohla persekuce, to teď v míru činí oni.
- refrén
Cos náš strážce, Bože velký, ty máš velkou moc nás zbavit
těhle všech proroků lživých, co nás všechny chtějí zhltnout.
Proklaté své vlčí srdce zakrývají ovčím rounem.
Rouno, toť je Spravedlivý, srdce vlka rozkol skrývá.
Vždycky takhle chtějí získat ty, kdo nerozumí Písmu.
Slyší totiž jenom „zrádci“, nevědí, co předcházelo.
Řeknu-li jim „dokažte to“, nemají, co odpovědět.
Svým že uvěřili, tvrdí: a já tvrdím, že jim lhali,
my zas svým jsme uvěřili, co zas je za zrádce mají.
Chtěl bys vědět, kdo z nich lhali? Ti, kdo svornost porušují.
Pře je dávno rozhodnuta, vy však nechcete se smířit.
- refrén
Dávno k tomu naši předci slovo vyřkli, knihy psali,
tehdy tu věc rozpoznali, a i dnes ten důkaz platí.
Byli tam jacísi zrádci knih, jež tvoří Písmo svaté,
biskupové z Numidie, a ne snad jen někdo z lidu.
Ti když přišli do Kartága uvést biskupa zde v úřad,
naleznou Caeciliana – ten však už byl ustanoven.
Hněv je pojal, neboť sami nemohli už nastolovat.
Tehdy Botrus s Caelestiem, Caecilianovi soci,
bezbožní a vzpurní lotři, o nichž řeč by byla dlouhá,
navzájem se všichni spojí, aby na něj svrhli zločin,
a tak řeknou: kdo ho uved, ten že zradil Písmo svaté.
Roztrhli tím sítě míru a už bloudí širým mořem.
- refrén
Ejhle dobro a i blaho tam, kde bratři bydlí svorně!
Prorokovo slovo slyšte: máte zůstat ve svornosti!
Nám snad někdo dokázat chce tenhle zločin, starou zradu?
Kdopak předložil věc soudu? Kdo zasedli jako soudci?
Koho za svědka si vzali ti, kdo tohle chtějí tvrdit?
S radostí to nastrojili, vědí – je to jejich dílo.
Vždyť už pověst hovořila o zradě při svatých textech,
původci však byli v skrytu v oněch dobách plných zmatků.
Proto očernili jiné, aby tak ukryli sebe.
skrze ně zbloudili jiní, z téže strany přední lidé,
neboť měli za hanebnost kolegům svým neuvěřit.
Již ať, bratří, blud ten skončí, nechť žijeme v jednotnosti!
- refrén
Fakticky tak zaslepeně vlastní vůli prosadili.
Soudcové tam nezasedli, ani kněží, jak je zvykem,
podle nějž se mají sejít, soudit případy zvlášť těžké,
také žalobce a viník nestanuli na jednání,
nebyl svědek, ani doklad, jímž by prokázali zločin,
pouze běs a klam a zmatek, jaké vládnou při podvodu.
Ať se přednesou nám skutky,tak jak ve sboru to bývá,
pohleďme jen, co dohnalo církev proti církvi stanout.
Byl-li kněz snad v něčem špatný, měl být sesazen už dříve,
nemohl-li sesazen být, měl být uvnitř snášen,
stejně jako snášíte teď zcela zjevně mnohé špatné.
Snášíte-li koho pro běs, jediného pro mír sneste!
- refrén
Grandiózní radost pro nás, kdybyste dřív nezbloudili!
Když jste pravdu nenahlédli tehdy, dnes jste poučeni.
Máte nyní mnoho špatných, co vám po chuti sic nejsou,
a přec nejsou odděleni od vašeho společenství.
Nemám na mysli ty chyby, které možno opominout,
kyje, ohně, vraždy myslím, které vaši páší za dne,
a vy přesto snášíte je ze strachu či v pomýlení.
Vaši předci pro jednotu jednoho by ještě snesli,
když byl tak veliký rozbroj, že ho nešlo zbavit stolce.
Ještě k tomu nevinný byl, nijak nešlo přinést důkaz.
Aby nebyl zločin hledán tam, kde je, jak dobře vědí,
předstírají spravedlnost, ač by chtěli všechno zjitřit.
- refrén
Hledající liché pocty nechce s Kristem sdílet vládu,
tak jak strůjce těchto pohrom, jehož nazvali se stranou.
Donát tehdy totiž toužil celé Afriky se zmocnit,
a tak po císaři žádal smírčí soudce ze zámoří.
Tato „spravedlivá“ žádost nevycházela však z lásky.
Tohle sama pravda volá, o té nyní podám zprávu.
Císař vyslovil svůj souhlas, kněze z Říma poslal, aby
Caeciliana i jeho vyslechli, věc posoudili.
Soud se konal, bezvýsledně: odvážil se odvolání
a po sboru kolegů svých vyslechnutí u císaře.
Pak se tato žádost shledá jak nepodaná z lásky.
On pak, ve všem poražený, dává křtěné pokřtít znovu.
- refrén
Jednat-li dle práva chcete, promyslete celý případ.
To, co Donát poté dělal, proč se nedálo dříve?
Kněží nemohli se shodnout v Africe pod římskou správou:
kněží ze zámoří mohli takto usuzovat.
Proč jste sáhli ke schizmatu, proč je církev proti církvi,
takže odmítli jste slyšet, k čemu soud ten potom dospěl,
a že potom museli jste odvolat se proti soudu,
když za každou cenu chcete upevnit svých bludů vládu?
Teď též i vy všechno víte, děláte však, že nevíte,
a když pravda na vás tlačí, uvádíte chyby předků,
jako by vám někdo bránil odstoupit teď od svých bludů.
Vzpurnost však vás přivázala ke stolci, kde mor teď trůní.
- refrén
Ke Kristu kdo chová lásku, nemůže mír nenávidět.
Aspoň teď nás, lidé slyšte, s námi shodněte se nyní,
vy, co nedržíte stolec, váš boj o něj byl by hříchem.
Kdyby vaši biskupové, ať by byli odkudkoli,
svářili se mezi sebou, kdo by podle vás měl soudit,
ne-li lidé z jiných krajů, v těchto sporech neúčastni?
Když by probrali ten případ, za jedny se vyslovili,
nechtěli byste se stýkat s tím, kdo by tu nesouhlasil.
Proč se stýkáte teď s těmi, kteří už to udělali?
Nesouhlasili přec oni s výrokem těch ze zámoří,
kteří pro nás vyřkli nález, dnes pak k nám se připojují.
Kdyby řek´ to soudce – Kristus, co mu chcete odpovědět?
-refrén
Lze vám pravdu uzřít tehdy, ptá-li se vás světlo srdce.
Z Donátových soudních aktů, ze žádostí ověřte vše!
Nechcete-li tomu věřit, předložte sem nové věci!
Nebudeme-li jim věřit, svár ten bude nekonečný.
Míru si tak važme všichni, co nám po tom, co se stalo?
Vy nám vytýkáte zradu, a my zas: toť vaše dílo!
Křičíte stran Makaria, my zas stran circumcellionů!
Ustaly už naše výtky – vaši nepřestali dodnes.
Naše humno plev je plno, a vy chcete jenom toto!
Mír vy vskutku nechcete mít. Tamti vyhrožují kyji:
kéž by tím hrozili jenom, a ne denně utloukali.
Takhle vyženou-li vaši – přes koho povládnou potom?
- refrén
Makarius mez-li přešel, kterou křesťanský řád určil,
aspoň plnil příkaz vládce, aby bil se za jednotu.
Že byl bez chyb, nechci tvrdit, ale vaši byli horší.
Kdo jim totiž dal ten příkaz, řádit takto po Africe?
Ani Krista, ani vládce nelze usvědčit, že schválil
ubíjení, ohně domů, nekonečné šílenosti.
Že je psáno: ukryj meč svůj, nevidí, že kyj je zločin,
že hned člověk neumírá, je však zbit a poraněný
a až potom z toho zemře zeslaben a utrýzněný.
Mají-li s kým slitování, zabijí jej jednou ranou.
Svůj kyj zovou „Izraelec“ – a to ve vší úctě praví,
aby víc tupili jméno nežli tělo, jež jím bilí.
- refrén
Neviňte nás, bratří, z toho, co bylo za Makaria.
Jestli oni byli krutí, my je jasně odmítáme.
Jestli lži se o nich šíří, jen Bůh je může rozsouditi!
My mír Kristův v lásce mějme, radujme se v jednotnosti!
Jsou-li v církvi špatní lidé, nemohou nám škodit jinak.
Nemohou-li být však s námi, ať jsou vyloučeni v míru!
Nelze-li to, pak je aspoň vylučme ze svého srdce!
Řekl prorok Ezechiel, že někteří „označení“
bědují nad hříchy bratří, od nich se však neoddělí.
Tak i my pro špatné bratry od matky se nevzdalujme,
jak to činí oni, když si jinde vlastní církev strojí –
teď jsou s nimi horší lidé než ti, jichž prý zbavili se.
- refrén
Odhalit co nyní hodlám, každý ví, kdo čítá v Písmu.
Kdysi prohlásil Jan Křtitel velmi otevřeně Židům,
že by jako vlastní humno Ježíš pročistit je mohl.
Poslal učedníky na žně, dělníky své ke kázání.
Oni obilí tam sklidí, nato pročistí je křížem.
Spravedliví jako zrno zbožně zaplnili sbory,
vše co měli, prodávali, se světem se rozloučili.
Byli oni jako zrno v celém světě roztroušené,
aby nová žeň zas vzešla k poslednímu pročistění.
Spolu s koukolem však roste, neboť hereze jsou všude,
plevelem jsou bezbožníci, kteří nejsou v jednotnosti.
K těm-li patří Makarius, proč nás znovu pokřtít hodláš?
- refrén
Představ si to dvojí humno, abys viděl, o čem mluvím.
Také předci měli svaté, jak to Písmo ukazuje.
Jednak sedm tisíc mužů opustil Bůh - jak sám říká –
zná však Zákon spravedlivé mnohé krále, také kněze,
velké množství proroků má, mnohé spravedlivé z lidu.
Kdo z těch dávných spravedlivých církev oddělil si, pověz!
Mnoho zločinů sic páchal onen velmi hříšný národ,
modlám přinášeli oběť, tolik proroků pobito,
a přec nikdo spravedlivý neodstoupil od jednoty.
Nespravedlivé snášeli - s tím, že čistič přijde - řádní,
všichni spolu v jednom chrámu, i když srdcem nejednotni.
Proti druhým řekli mnoho, oltář jeden přitom měli.
- refrén
Rcete, jak se vám to jeví? Církev má teď žeň již druhou,
v celém světě vzchází, ale ještě mnoho musí snášet.
Má již příklad v Kristu Pánu a ve zrádci Jidášovi:
Pán ho řadil mezi dobré, i jej vyslal, aby kázal,
kázal sice špatný sluha, víra patřila však Kristu,
ty, kdo uvěřili v soudce, kazatel už nezajímal.
Večeři když konal svatou, nevyhnal ho ani od ní.
Jidáš jej přec mohl zradit, i kdyby se vzdáli dříve.
Nám však byl tak dodán příklad, že i špatné máme snášet,
bychom, nelze-li je vyhnat, srdcem jen se oddělili.
- refrén
Řekněte nám tedy, prosím, proč že chcete křtíti znovu?
Svoje odpadnuvší kněze ženete od přijímání,
nikdo však se neodhodlal překřtívati po nic znovu,
a ti které oni křtili, dodnes stýkají se s vámi.
Co as mohli od nich dostat, jestli neměli co dáti?
Čtěte, jak jsou v Písmu svatém potrestáni cizoložní,
neboť ti nemohou tvrdit, že se prohřešili v strachu.
Jestliže křtí pouze svatí, po těhletěch křtěte znovu!
Proč nás proto urážíte za to, že jednotu udržujem,
nás, kdo v době persekuce na světě nebyli ještě?
Psáno jest, že hříchy otců na syny se nevztahují,
dobrý plod však nedá nikdo, byl-li odříznut od kmene.
- refrén
Smysl „katolická“ znáte, i co „odříznout od kmene“.
Obezřetní mezi vámi, pojďte, žijte na kořeni!
Dřív, než byste příliš uschli, od ohně se vysvoboďte!
Proto nekřtíme my znovu, že je jeden symbol víry,
nevidíme ve vás svaté, leč ty, již jsou v téže formě –
i roští, zbavené kmene, má přec stále onu formu,
ale k čemu je mu forma, nežije-li na kořeni?
Chcete-li jen, bratři, pojďte, ať jste v kmeni zasazeni!
Bolí nás už hledět na vás, jak ležíte odříznuti.
Spočítejte kněze církve, počínaje stolcem Petra,
a v té řadě otců hleďte, kdo jak po kom nastupoval:
Toť ta skála, kterou zpupné brány pekel nepřemohou!
- refrén
Takový když přijde k tobě plný katolické víry,
jako oni svatí muži, které všichni slýcháváme,
a když tobě řekne: „Bratře, proč si žádáš mě zas překřtít?
Co se předtím stalo, nevím. Teď však v Kristově jsem víře,
jestli špiní mě, co neznám, jaký ty jsi, ukaž nyní:
Já tu vidím tvoji tvářnost, ale co jev srdci, nevím.
Jestli špiní mě, co neznám, snad to ty mne poskvrňuješ,
věřím-li, že ty jsi svatý, pohleď, s kým se ty sám družíš!
Špiní nás, co neznáme, potom nemůžeš být svatý
ty, jejž špiní tolik hříchů, které vaši tajně páší.
Toho nedbáš-li, co neznáš, nedbám já, co dřív už bylo.
Takového křesťana ty odvážíš se překřtít znovu.
- refrén
Vy, kteří zde o své stolce tak bezprávně zápasíte,
zvete svatými jen sebe, jistě smýšlíte však jinak,
zříte-li, že tu s vámi žije také mnoho špatných.
Mohli byste tedy říci: „smíšeni jsme uvnitř sítě“?
Pro vás je odpověď tato: „Tu vy už jste protrhali!“
Také nemůžete říci, že vy strpíte i plevy,
znovu totiž odpovíme, že jste to dřív dělat měli.
Nebyli přec vůbec horší nežli onen zrádce Jidáš,
s nímž přijali apoštolé první svátost přijímání,
ač věděli mezi sebou, že lpí na něm strašný zločin,
tak je přesto nešpinilo množství špíny v cizím srdci.
A přec drzost v sobě máte své křesťanské bratry překřtít.
- refrén
Bratří, slyšte moje slova, na mne se však nehněvejte!
To, co slyšíte, klam není, lze vám o tom uvažovat.
Kdyby sama matka církev teď vás oslovila v míru,
řekla: „Ach, synové milí, na matku proč naříkáte?
Proč jste mě vy opustili, to chci právě slyšet od vás.
Obviňujete své bratry a tím drásáte svou matku.
Když mne pohan utiskoval, v bolesti jsem snesla mnoho –
přemnozí mě opustili, činili tak ale ve strachu,
ale vás nedohnal nikdo takto proti mně se vzpouzet.
Tvrdíte, že vy jste se mnou, vidíte však, že to lež je:
já jsem zvána všeobecná a vy – Donátovo křídlo.
Mně přec apoštol přikázal modlit se za vládce světa,
vy hledíte se závistí, že už křesťany jsou vládci.
Jste-li syny, proč ta závist, že mé prosby vyslyšeny?
Ti kdož poslali své dary, vy jste nechtěli je přijmout,
nedbali jste slov proroků, kteří dřív už řekli o tom,
že pohanští velcí králi pošlou svoje dary církvi.
Když odmítli jste ty dary, odmítli jste býti církví,
Makaria dohnali jste neprojevit rozhořčení.
Co však já jsem udělala, vaše matka v celém světě?
Vyháním ty špatné, jež lze: které ne, ty musím snášet.
Snáším je až po nápravu či konečné odloučení.
Pročpak vy jste se mne zřekli, proč já trpím pro smrt vaši?
Máte-li zášť velkou k špatným, dívejte se, koho máte!
Snášíte-li vy špatné, pak proč ne i v jednotnosti,
v které nikdo nekřtí znovu, církev proti církvi není?
Snášíte vy hodně špatné, aniž z toho prospěch máte,
to přec, co dlužíte Kristu, chcete snášet za Donáta.“
O míru jsme zpívali vám, bratří, pokud chcete slyšet.
Brzy už náš soudce přijde, budem se mu zodpovídat.